Býti Tygrrem (díl 2.)

"Haf", řekl Tygrr.
"Ahoj", reagovala vystrašená Blok. Něco ji však našeptávalo, že se bojí zbytečně. Tygrr jí byl v podstatě docela sympatický.
"Jsem Tygrr", pokračoval Tygrr.
"Já vím", odvětila ještěrka.
"Tak to musíš být taky Tygrr!" usoudilo nádherné stvoření, jehož oči byly modré i hnědě zároveň.
"Tak jo."

Po tomto zcela zásadním (slovy Blok fundamentálním) rozhovoru se noví kamarádi rozhodli, že zajdou k ještěrce na návštěvu. Seděli v pohodlných židlích, popíjeli víno a předlouho přemítali o štestí a neštěstí. Přišli na to, že rčení "neštěstí ve hře — štěstí v lásce" neplatí. Zahráli si pár her v kostky a svůj závěr nepotvrdili ani nevyvrátili. Podařilo se jim však jasně prokázat tvrzení "Kostky jsou vrženy."

Po hře si pouštěli hudbu, četli, dívali se na filmy. Ačkoliv měli odlišný vkus, panovala mezi oběma přáteli naprostá harmonie. Chvilku si ještě házeli míčkem a hráli polštářovou válku. Pak si plácli a šli spát. V postelích ještě diskutovali o globálních problémech lidstva, především o nesmyslném týrání zvířat. Poté usnuli a doufali, že ráno objeví pod polštářem zlaťák.

Mezitím se v úplně jiném lese děly věci! Jeho obyvatelé pořádali hudební festival, který bude mít v našem příběhu zcela zásadní (slovy Blok fundamentální) význam!

(pokračování příště)