Býti Tygrrem (díl 3.)

Mladý bobr Bobrr balil stan a přemýšlel o poselství poslední festivalové kapely. V její písni se zpívalo:

Židle má těžký úděl
židle — už je to tak
zatímco všichni sedí
ona musí stát...

Čekala ho dlouhá cesta, tak si zapnul kapuci a vyrazil. Na cestu mu svítily hvězdy a pan Měsíc. Hlavou se mu ještě honily festivalové zážitky. Na nádraží nastoupil do vlaku a zase přemýšlel. Vystoupil z vlaku a přesedl na autobus — zase přemýšlel. Pak se rozběhl. Běžel a běžel, ale bylo mu jasné, že svým myšlenkám utéci nemůže.

Asi za tři hodiny se zastavil. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl, že stojí na samém konci světa! Za posledním pařezem na světě nebylo zhola nic. Zničehonic se Bobrrovi udělalo nanic. Vstoupil do prázdna a stal se Tygrrem!

Cítil neuvěřitelnou sílu, kterou mu Tygrrovství dodávalo a zároveň mu bylo trochu smutno. Byl totiž tak sám... Připadal si jako židle z písně — na jednu stranu užitečně, ale nevěděl, jestli cena není příliš vysoká. Tygrr v něm mu však naznačil, že nikoliv.

(pokračování příště)