Býti Tygrrem (díl 4.)

Uplynul nějaký čas, proběhlo pár válek, několikrát zapadlo a opět vyšlo slunce. Všechny tři půlky Tygrra seděly v klídku na terase a povídaly si. Všichni se společně smáli pomyšlení, že by mluvili pouze v infinitivu. Dospěli k názoru, že je to pěkná blbost.

Uvařili si sytou pičovinu (ze které jim drze ujedla vyholená kačena) a libovali si, jak to měli dobré. Blok ležela, zpívala si a dotýkala se svýma tlapkama oblohy. Bobrr skákal a brečel. Poslední půlka Tygrra si čistila zuby a řvala mocným řevem.

Mezitím se v lese prala láska s odvahou. Souboj z nevelké dálky pozorovalo zoufalství a smálo se převelice. Unavená svoboda spala v náručí přetvářky.

Život se schoval za největší strom v lese. Každý člověk se narodí a snaží se jej najít, ztratí při tom fůru času a nakonec najde pouze smrt. Zavolat na život, ať vyleze. Vychutnat si každý pohyb, každý pocit. Strčit jednu ruku do ohně a druhou do vody. Smát se, břečet, radovat, skákat, ležet, hrát si. Býti Tygrrem.