Narcis! (5)

Úplná zbytečnost!

Včera jsem se dozvěděl, že programování je zbytečné. Následně mi bylo jinou osobou sdělěno, že 4D grafika je pičovina. Možná je to všechno pravda (dá se to říci i o lidské existenci a životě). Ale všechno, co je zbytečné, může být krásné. Třeba tady lze vidět krvavý řez teseraktem.

Oxid & Redox jdou na fotbal

Dnešní díl se nese v duchu fotbalovém a je předposlední, z čehož plyne, že se naší hrdinové příštím komiksem rozloučí.

Narcis! (4)

Já, brašule a náš pes.

Narcis! (3)

Tak to je můj bráška a já...

Oxid & Redox a Jak to všechno začalo

Takto to začalo. A já končím s dnešním blogováním, pááánč už to opravdu přeháním, že?

Květinka (0. díl)

Vítám vás u nové rubriky s názvem Květinka. Zde budu prezentovat fotky mého nového snažení vypěstovat květinku.

Zemověda (1. díl)

Čas neexistuje. Zemověda nepotřebuje hodinky, vše je jenom jedna chvíle: TEĎ.

Ples!

Tak jsem si splnil každoroční povinnost a navštívil ples. Legrace byla, skutečně! Opět jsem si sice připadal jako dědek mezi dětmi, ale s tím jsem tak nějak počítal a radši se rychle ožral. Uvědomil jsem si zásadní věc, kterou jsem tušil dřív: Život je otázkou pohledu. Nabízím dva pohledy na včerejšek...

Pohled pesimistický:
V Olomouci byl v den plesu vynikající koncert kapel, kterým jsem nedávno recenzoval alba. Byla by tam jistě vynikající atmosféra podtržena mojí osobní známostí interpretů a zvýrazněna hudbou tolik blízkou srdci mému, prohnilému. Na plese jsem se akorát ožral, nic neudělal, moc peněz utratil, o ztracených klíčích (které se nakonec našly) nemluvě. Jako stařec jsem se potácel mezi nadějnou mládeží v podivných šiltovkách a zjistil, že zadaných holek je čím dál víc. Zkrátka: Nuuuuudaaaaa!

Pohled optimistický:
Ples byl boží! Poznal jsem nové lidi, opivil jsem se a ovínil. Kouřil jsem doutník s budoucí manželkou. Parádně jsem pokecal se svými kámoši a to vše v kvádru. Ráno jsem vstal a všechny řádně nasral, protože jsem je vzbudil. Dal jsem si lok ranního pivka, jel dom (při poslechu hudby tolik blízké srdci mému, prohnilému) a zjistil, že nemám klíče, tak jsem jel zase do Zlína, což bych hodnotil velmi pozitivně, protože taková ranní projížďka je prostě bomba věc. A víte, jak vám zvedne náladu, když se klíče najdou a ony se našly (měla je slečna S.). Takže jsem si ještě v cuku letu zahrál na klavír a upaloval domů.

Tohle je ples blues!

Makat na chleba!

Dnes jsem si dělal snídani a když jsem mazal máslo na chleba, říkám si: Ty vole! Jaktože si prostě jen tak vemu nějaký chleba, nějaké máslo + další ingredience a jen tak to sním? Celý život nadávám na společnost, furt hledám chyby, protože přiznejme si to, stojí to za piču. Ale kde se bere ten fakt, že já, coby naprostá nula, uplné hovno, si můžu jen tak zadarmo a bez jakékoliv námahy sežrat podělaný kus jídla, pro které jsem nemusel ni hnout prstem? Můžu si sám sebe vážit, když se nechávám živit jinými? Zlatý pravěk...

Ladova zima

Nevím, proč teď všichni najednou blbnou. Padesát lidí se mě už ptalo, jestli jsem slyšel Ladovu zimu. Nohavica je prostě v módě, nebo co, každopádně moje odpověď zní: Neslyšel! Ale slyšel jsem toto:

Proč se svět jiným zdá, vždyť
čím byl, je i dnes,
dob je čtvero a oči jsou dvoje,
vzduch je stejný, i voda je stejná, i les,
jenom on se už nevrátil z boje.

Dnes je pozdě se ptát, kdo byl po a kdo před,
kdo to v hádkách nás dvou více projel,
nikdy víc mi tak moc nescházel jako dnes,
když se už nevrátil zpátky z boje.

Neměl hlas, vážně ne, ale zpíval moc rád,
ať jsem řek', co jsem řek', on mlel svoje,
já byl spáč, ale on nenechával mě spát,
no a včera se nevrátil z boje.

Ne že bych brečet chtěl, ne, to ne, nemám sil,
ale byli jsme dva, a mám dojem,
že se zved' severák, oheň můj uhasil,
když se on nevrátil včera z boje.

Jaro stáhlo si svůj krunýřek ledový,
povídám:"Kouřil bych, kámo, co je?",
"Dáme žváro?", a nic, ticho mi odpoví,
neboť on se už nevrátil z boje.

Naši padlí tu jsou, jako by nepadli,
drží stráž, hruď na hruď vedle sebe,
na nebi modravém stromy se zrcadlí,
celý les modrý je jako nebe.

V pokoji místa dost, co teď s tím udělám,
vše, co bývalo naše, je moje,
já nechci nic, podivný pocit mám,
že to já jsem se nevrátil z boje.

Soutěž

A je tu nová soutěž — tentokrát o cenu hmatatelnou! Jedná se o Jancllův (tedy můj) autogram vyvedený v oblíbených barvách (černá a bílá) s věnováním.

Soutěžní otázka: Kde je ta hranice?

Nejvtipnější odpověď vyhrává, uzávěrka soutěže je v neděli ve tři hodiny.

Zemověda (0. díl)

Jistě jste už slyšeli o nejlepší vědě. Že ne? Tak to je zřejmě zvláštní shoda okolností, protože zemověda je věda zkoumající celý svět alternativě leč daleko přesněji než všechny klasické vědní disciplíny dohromady.

Hokej...

Kvůli nepřízni počasí se někteří fotbalisté FC Tescoma Zlín rozhodli hodit kopačky na hřebík (ne na Hřebíka). Hrací plocha fotbalového stadionu ostatně k hokeji přímo vybízí...

Oxid & Redox & Uklizečka

A je to tady, uklizečka! Ano, ta dáma, kterou jsme tak milovali, častokrát opěvovali a na lopatce překvapení zanechávali, že Miro? Mimochodem ona nám za to zařídila skvělé vystoupení eurošaška Zatloukala (kokota na entou), který nás svým představením naprosto odrovnal. Ach, vzpomínky...

Výzva pro výherkyni soutěže

Milá Peťo, mohla bys mi prosím poslat nějaké foto, podle kterého tě zportrétuju? Nějaké fotky sice mám, ale ty stojí za prd (myšlena je kvalita fotek, ne focená osoba). Zatím Zdar.

Počítačová geometrie

Tak teď mám šíleně nudnou přednášku o počítačové geometrii. A tak píšu. Máme ji s člověkem, ve kterém teď vidím feťáka, protože se mi jednou zdál podivný sen (pro neznalé čtěte Ještěrku!). Jmenuje se Kobza, a když jsem ho hodil do Googlu, vypadl mi například tento obrázek:



Že se nudím, je evidentní. A tak vyhlašuju soutěž (promiň Cody a Mejlo, že jsem vám vyfoukl nápad). Kdo do diskuze správně odpoví, vyhraje hodnotný dárek v podobě osobní podobizny. Soutěžní otázka tedy zní: Odkud pochází docent Jiří Kobza (nar. 1940)?

Se soutěžemi o hodnotné dárky se na mojem blogu budeme setkávat zřejmě častěji. Mějte se, Zatím Zdar.

Chtěl bych se jmenovat Zdar

Nic proti mému jménu, je boží... Ale přesto, více by se mi líbilo příjmení Zdar. A křestní jméno Zatím. Iniciály ZZ jsou parádní. Zatím Zdar ;-)... A znovu opakuju: Hledám holku, která nemá ráda meloun.

Narcis! (2)

Dnes předkládám svoji první karikaturu.

Oxid & Redox & SK8

Speciální skejťácký díl s poselstvím.

Výpis z historie ICQ, Mejla

2006-03-04 03:32 [7666] <- jsem dneska vyjimecne vtipny
2006-03-04 03:33 [7667] -> Hey Mejlo, asi na zenske seru uplne.
2006-03-04 03:33 [7668] <- budes buzerant? mam byt taky?
2006-03-04 03:33 [7669] <- :-D
2006-03-04 03:33 [7670] -> :)
2006-03-04 03:33 [7671] -> Ne to ne.
2006-03-04 03:33 [7672] -> Budu mnich
2006-03-04 03:33 [7673] -> Pujdu do klastera, kde se programuje
2006-03-04 03:33 [7674] -> Shaolinux
2006-03-04 03:34 [7675] -> :-D
2006-03-04 03:34 [7676] <- good idea
2006-03-04 03:34 [7677] -> JA jsem taky vtipny
2006-03-04 03:34 [7678] <- ;-)
2006-03-04 03:34 [7679] -> ;)
2006-03-04 03:34 [7680] -> Jsme nejvtipnejsi
2006-03-04 03:34 [7681] -> Hazim to na blog
2006-03-04 03:34 [7682] <- vtipalci best
2006-03-04 03:34 [7683] <- :)

Narcis! (1)

Dnešním dnem zahajuji novou rubriku s názvem Narcis! Budou se tu objevovat moje fotky v nejroztodivnějších a pestrých variacích, neboť Koudy si začal.

Výpis z historie ICQ, Mejla

2006-03-02 11:33 [7258] <- guma je zele stejne jako lidske telo
2006-03-02 11:33 [7259] -> Tot fakt! Jsem guma!
2006-03-02 11:34 [7260] <- clovek je guma
2006-03-02 11:34 [7261] <- clovek je blb
2006-03-02 11:34 [7262] -> Aha, tak precejen jsem clovek!
2006-03-02 11:34 [7263] <- :)
2006-03-02 11:35 [7264] -> To jsou hochu gebnialni dialogy.
2006-03-02 11:35 [7265] -> To si hodim na blog!
2006-03-02 11:35 [7266] <- hrozne
2006-03-02 11:35 [7267] <- per to tam
2006-03-02 11:35 [7268] -> o ;)

O Tygrrech a životě (díl 2.)

Když je někdo smutný, zákonitě je smutný ještě někdo další. To si Tygrr moc dobře uvědomoval, a proto byl smutný. Chodil sem a tam, jako tělo bez duše, moc nemluvil, moc nejedl, nespal. Klouzal se myšlenkami po zamrzlých chodnících, přemýšlel a trápil se. Byl zase sám, jak se to od Tygrrů očekává.

Na jedné takové cestě se dal do řeči s krysákem. Ten ho uklidňoval, že všechno je sice na prd, ale že to tak má být. Ať radši oslavuje život, raduje se a bere to, co je. Tygrrovi to sice zvedlo náladu, ale jen na chvíli. Za chvíli byl opět takříkajíc rozmrdaný. Ano, statečný a silný Tygrr, který byl vždycky plný energie a humoru, vypadal opravdu hrozně. Bylo mu ale jasné, že bez krysákových slov by se asi zbláznil ouplně.

Pokračoval se sklopenou hlavou v cestě, aniž by se do něj strefil byť jen jeden zázračný paprsek štěstí schovaného sluníčka. Došel ke kolejím a všiml si, že se blíží vlak. Pesimistické Tygřří rozpoložení nabádalo ke skoku na koleje, nicméně Tygrr nikdy nebyl blbý a moc dobře věděl, že život je hra, na kterou se stojí fronty, a kterou nejde zkopírovat a možná ani hrát víckrát. Počkal tedy, než vláček kolejáček přejede.

V legračním rytmu se drncal, jen co je pravda. Tygrrovi to připomnělo písničku „panparoubek, panparoubek, panparoubek, pam, jéé“. Konečně se začal usmívat, když tu se najednou z posledního vagónu vyklonila ještěrka Blok a na Tygrra vyplázla jazyk. Proč?

(pokračování příště)