Ples!

Tak jsem si splnil každoroční povinnost a navštívil ples. Legrace byla, skutečně! Opět jsem si sice připadal jako dědek mezi dětmi, ale s tím jsem tak nějak počítal a radši se rychle ožral. Uvědomil jsem si zásadní věc, kterou jsem tušil dřív: Život je otázkou pohledu. Nabízím dva pohledy na včerejšek...

Pohled pesimistický:
V Olomouci byl v den plesu vynikající koncert kapel, kterým jsem nedávno recenzoval alba. Byla by tam jistě vynikající atmosféra podtržena mojí osobní známostí interpretů a zvýrazněna hudbou tolik blízkou srdci mému, prohnilému. Na plese jsem se akorát ožral, nic neudělal, moc peněz utratil, o ztracených klíčích (které se nakonec našly) nemluvě. Jako stařec jsem se potácel mezi nadějnou mládeží v podivných šiltovkách a zjistil, že zadaných holek je čím dál víc. Zkrátka: Nuuuuudaaaaa!

Pohled optimistický:
Ples byl boží! Poznal jsem nové lidi, opivil jsem se a ovínil. Kouřil jsem doutník s budoucí manželkou. Parádně jsem pokecal se svými kámoši a to vše v kvádru. Ráno jsem vstal a všechny řádně nasral, protože jsem je vzbudil. Dal jsem si lok ranního pivka, jel dom (při poslechu hudby tolik blízké srdci mému, prohnilému) a zjistil, že nemám klíče, tak jsem jel zase do Zlína, což bych hodnotil velmi pozitivně, protože taková ranní projížďka je prostě bomba věc. A víte, jak vám zvedne náladu, když se klíče najdou a ony se našly (měla je slečna S.). Takže jsem si ještě v cuku letu zahrál na klavír a upaloval domů.

Tohle je ples blues!